I. Hej Slováci, pamatujte,

Hej Slováci, pamatujte,

Čím jste druhdy byli,

Nežli se Maďarské hordy

Na vás přivalily.

Hlídáte-li, drazí bratři,

S Tater po dálině,

Letí zrak váš po ztracené

Dávné domovině.

Kam jen oko v dálku sahá,

Všechno vaše bylo,

Nežli se maďarské moře

Na vás přivalilo.

Slavný stolec vašich králů

Zaniknul v tom moři –

A vrahovi Maďarovi

Slovák teď se koří.

Tisíc let se Slovák kořil

Maďaru pyšnému,

Klaněl se mu a mu sloužil

Jako pánu svému.

Tisíc let je doba hrozná –

Doba však se mění –

Co trvalo tisíc roků,

Zvrtne okamžení.

Tisíc let zlý Maďar mořil

Tělo nám a duši –

Ale jeho pýchovláda

Ejhle už se ruší.

Anděl pomsty volá k soudu,

Slyšíte, Slováci?! –

Syni Tater – vzhůru k boji!

Do zbraně, junáci!