I. Hluboký bor ta láska má,

Hluboký bor ta láska má,

v korunách větry hrají,

a v šumotu tom přemnoho

se divných zvěstí tají.

A láska tvá, háj tichounký,

jímž bloudí luny světlo,

laň u studánky pase se,

kde na sta květů zkvětlo.