I. Hosannah.

To Hosannah, jež znělo nad tvým chlévem,

to hluboko se lidstvu v srdce vrylo,

s tím pastýřů i andělů všech zpěvem

a pro vždy, věř, tam zakotvené zbylo.

Je ani „Ukřižuj ho!“ nevyhladí,

ni děsné tvoje „Eloi Sabaktani!“

Jsouť nejsilnější vždycky dojmy z mládí,

ty démanty jsou k srdci přikovány.

To Hosannah tvé každý rok se vrací,

juž v prvním sněhu nad zemí se třese

a člověk, víru jenž i Boha ztrácí,

v den, kdy zní ono, vždycky raduje se.