I. Hoši, kdybych na housle uměl hrát,

Hoši, kdybych na housle uměl hrát,

vzal bych je do náručí – – –

Na housle, na housle kdybych uměl hrát,

co tíží, co mučí,

tak, tiskna je k prsům, je objímaje,

zahrál bych na ně,

a každý z vás, k zemi se dívaje,

by poslouchal zadumaně,

ztichl by pták, a vzdychl by sad,

tiše by zaštkaly květy,

a ještě by mrtvá se zachvěla snad

dvě srdce, dva světy,

a ona, proč nevědouc, chvílí tou

snad by se zamyslila,

hlavu by opřela schýlenou,

jak lístek slába by byla...