I Husitské písni

Když v bojích s protivenstvím chábne síla

a každá touha v beznaděj ústí,

když zříme nové bouře v útok růsti,

že klesá ruka, jež dřív dělnou byla;

když otců sláva, dědů arcidíla

víc kořenů svých v srdcích nezapustí,

kdy zástava nad námi nezašustí,

zkad odvaha se v žíly vždy nám lila:

V té chvíli nepokojů, neúspěchů,

kdy vlastní dílo jest nám ku posměchu,

husitská písni stará, budiž s námi!

Hřmi do vrahů jak v šumavském kdys mechu,

splav rmut a stíny svými kaskádami,

hřmíc v sluch i duše obroď nitro Čechů!