I. Hvězdy mládí.

Vše, vše to z vás jak jindy zasvítá,

ó zářivé vy hvězdy nad mou hlavou,

co svatého kdy prostotou mě smavou

z vás vítalo i na vždy uvítá.

Jak dnové dětství, jimiž nezmítá

nižádná bouř, tak ladně v dálku tmavou

se ztrácíte, a srdce s pýchou hravou

vás propouští, vás ani nesčítá.

Jak dětství dnů, vás nazpět nevolá,

a vaše zář-li skane v úsvit náhlý,

pak snadně stesku po vás odolá.

A kudy jste tím mladým srdcem táhly,

tam stopa třpytná na vždy plápolá,

zdroj z dětství dnů tam hraje nevypráhlý.