I. I clown má svoje chvíle svaté

I clown má svoje chvíle svaté

a kominík jde umýt se,

když hrudí bouří city vzňaté,

ráz jiný hned má ulice.

Ni kovadlina nezabuší,

jen zvony znějí slavně v dál,

tak tichá něha táhne duší,

jíž říkalo se ideál...

A já zas čekám jako dítě,

co mně kdo zítra nadělí,

jak mládí svého na úsvitě,

když tykal jsem si s anděly...