I. I šel jsem v háj, bych v svatém jeho stínu

I šel jsem v háj, bych v svatém jeho stínu

své přeplněné duši uvolnil

a pochlubil se, že jsem našel vilu,

jež krásnější jest všechněch jeho vil.

Háj rozhněval se na mne pro tu chloubu,

a tebe spatřit s posměchem si přál;

i přived’ jsem tě v jednu krásnou dobu,

a nyní zase já se jemu smál.

Vždyť pamatuješ, jak stál v udivení,

ba zapomněl i těch svých krásných vil,

jak odprošoval v tichém zašumění,

a kráse tvé se volně poklonil.