I. I u mé hrudi píseň zní,

I u mé hrudi píseň zní,

tak bouřná a tak tklivá,

a srdce mé hned žalostí,

hned radostí zas zpívá.

Tu žalost budí osud tvůj,

ó vlasti moje drahá,

mně z oka roní slza se:

„Zdaž dojdeš jednou blaha?“

Než tu hned píseň bouřně hřmí:

„Aj, vzejde slunce spásy!

Jen v činu znoj se, vlasti má:

Toť záře nové krásy!“