I. Isis.

Vždy zahalena

jsi bohyně či žena?

V závojích tisíci

tmou jejich zářící,

však tichá jsi jak pěna.

Ach, kudy k tobě jen?

Je touto cestou sen,

či je to žití vřava,

ta bojovná a dravá,

je to ples náš či sten?

Jen jednou strhnout řízu,

co životů to stojí!

Ten boj chce krev i mízu,

v něm nikdo neobstojí

zdrán zápasem a bolem;

kdo moudrý, jde jen kolem

a zastavit se bojí.

Vždy zahalená

jak Saiský obraz děsu.

Sfinx spící na skal tesu

bez hnutí, nezměněná,

nad hlavou hymny serafinských plesů,

u nohou řvaní upoutaných běsů –

jsi bohyně či žena?