I. Já slyšel mistra na varhany hrát.

Já slyšel mistra na varhany hrát.

A tóny hřměly, slavný vodopád,

do oken bily, mocných klenutí,

až vzbudili se světci nehnutí

a žehnali chrám v jemné gracii.

Sen staletý ta hudba rozbíjí,

z ní všecko burácí: i duše svár,

touha a láska, zoufalství a žár.

Pak mistr odešel a zmlkly píšťaly,

chrámové sloupy samy zůstaly,

tu z temna přikradl se malý žák,

ministrant drobný. Used ubožák

na místo mistrovo. A ruka chvějící

potichu vyťukala stupnici,

zpod neobratných prstů zvučela

prostičká píseň, křehká, nesmělá.