I. Jak jsme tu mladí, přátelé, tak smavě zříme do světa,

By Josef Kubelka

Jak jsme tu mladí, přátelé, tak smavě zříme do světa,

neb z citu prsti úrodné nám lásky růže vykvetá

tak vonná, sladká, ohnivá, jak Saadi juž ji opěval

a tisíc jiných básníků, jichž písní roj ji oblétá

jak tlum opilých motýlů. – Ba každý, který miluje

a který trpěl pro lásku, je světec nebo poeta; –

však čím je vzdech, čím zaštkaní ve velkém moři rozkoše – –

je lásky růže nejkrasší, když slznou rosou poseta.