I. Jak svatý Ganges bledý jímá květ, miluj mě,

Jak svatý Ganges bledý jímá květ, miluj mě,

polibkem sladším nad armenský med, miluj mě;

Tvé oko černé jak Eblissa trůn, můj jest ráj,

kéž bych tam v zlatém písmu touhu čet’: miluj mě;

kéž ret jak brána růžová zahrad špahanských

jen jedním chce se vzdechem rozechvět: miluj mě!

Vždyť jako poutník touží po vodách širazských,

tak k zřídlům lásky Tvé můj volá ret: miluj mě!

a srdce mé jak mollah v mešitách Museda

k Tvým hvězdám vzdých zapomníc kol svět: miluj mě!

Mých písní sade, zřídlo lásky mé, má růže,

k níž slavičí mé písně spěje let, miluj mě,

přijmi a na věrném jej srdci nos, co lásky dar,

ten východní mých písní amulet: miluj mě!