I. Jarní.

Hleď, Milo, na kaštanu zlatí

se brunatné juž pupeny,

a v jedno kolo na souvrati

jsou sedmikrásy skupeny.

A čápi letí valem z jihu,

a vzduchem zní křik vlaštovic,

je tady jaro v okamihu,

juž cítíš, duje ve tvou líc.

Na křídlech sladkou vůni nese,

ji sype v lučiny a hvozd,

juž kukačka se hlásí v lese

a na zdi v kleci starý drozd.

To bude všude záře zlaté

a paprsků a veselí

ze slunce číše vrchovaté,

den každý bude nedělí.

To bude běhání a hraní

tu na dvorku, tam v alejích,

v mé dumy tvoje štěbetání,

v mé verše až tvůj vpadne smích!

Tu místo školy „školka“ počne,

tu míč a obruč těkavý

a za motýlem v plesné skočné

se nožky tvoje nestaví.

Co stromy budou moře květů,

třpyt zlata každá pěšina

a každý motýl – kvítek v letu,

a motýl spící – květina:

U okna budu tiše státi

a hledět v modro do nebe,

a spokojen se usmívati,

že vše to, dítě, pro tebe!