I. Je doba pochmurná a zima venku.

Je doba pochmurná a zima venku.

Ej, to se podvečerem chumelí!

Sem k ohni, útulného do přístěnku,

tak jako před lety, víš, příteli?

Ta rudá zář jak na stěně se míhá –

Sem do koutku, tak jako kuřátka.

Dnes obraz mladosti mne poutá, stíhá

a v duši zní mi krásná pohádka.

Jsem opět děckem, duše básní zase,

zřím šerem dávné, milé postavy,

báj stará zvučí v Meluziny hlase,

a matky píseň dumné u hlavy. –