I. JÍZDA PO ŘECE.

Modravý oblak halí nás jak v závoj.

A zpěněné vlny obklopují nás jak řada bílých zubů.

A ryby vyplynou z hlubin a dýchajíce,

bublinky pouštějí jako drobné perly.

Mé srdce bije bouřlivě, neb daleko, daleko domov,

kde nádherné planou květy a vzduch je pln vůní,

kde bydlí jaro!

Zpívati budu píseň o domově a mávati vějířem v taktu

a zavolám na vlaštovku, by nesla domů pozdrav.

A hodím květinku do vln, jež zatančí v zpěněných proudech,

člun letí jak šíp, ač pomalý let to

je srdci, jež plno touhy a smutku.