I. Kamzík a medvěd.

Kamzíka omrzely skalnaté vršiny,

I zběhl dolů, líbily se mu roviny.

Tu spatřiv doupě zvědavě do něho skočil;

Však medvěd huňatý hned do cesty mu kročil.

„Co chceš roháči? – Smělost tvou zaplatí krev!“

,Odpusť, panáčku, hledám skrýš, honí mne lev.’

I ztruchlel medvěd, rychle do kouta se vtíská,

Kamzík před smrtí utek’, co tak byla blízká.