I. Kdo lásku k vlasti drahé v srdci chová

Kdo lásku k vlasti drahé v srdci chová

a přesvatou tam žárlivě ji střeží,

ten smutku časem ubrání se stěží,

jenž duši uchvátí mu vždycky znova.

Vlast milovat – dnes v posměchu ta slova,

za hesly jinými mláď naše běží,

jsou opuštěny hlídky našich věží,

a srdce mdlá a k boji nehotová.

V nás proudí krev tak ospalá a líná,

a bdělosti kde třeba největší,

ach, u nás klidně tak se zapomíná!

Jak nebylo by nepřítele vůkol,

my řeknem si: „Je všechno v bezpečí –“

a bdít – ten bohům přenecháme úkol...