I. Kdys vyšel poutník – tak dí stará zvěst –

Kdys vyšel poutník – tak dí stará zvěst –

jak poutníci šel, kteří chodívali,

by v srdce zdrané trochu míru sváli,

ku škebli přitkli palmy ratolest.

Šel poutník v zoři jitra, v svitu hvězd,

sny bezčetné tu jeho duší hrály,

jak bludičky se míhaly a plály

a hasly mhou u křižovatky cest.

I padal večer, smrákalo se již,

jak mlhou cesty vše když opřede,

tmou halily se vrchy, doliny.

Zřel poutník na obzoru velký kříž,

jak rýsoval se v hloubi pustiny...

Děl k sobě: „Ten mne z bludů vyvede!“