I. Kleslo těžké jarmo,

Kleslo těžké jarmo,

Jenž nás na krev hnětlo,

Zbořen je náš žalář,

Zjevilo se světlo;

Ó volnosti, ty jsi

Slunce nám svítící.

Žehná tebe národ

Z prachu vstávající!

Posud temno krylo

Národy Slovanské,

V zlém porobství žilo

Plémě velikánské –

Odcizovali nás

Naší drahé vlasti,

Za živa nás chtěli

Již do hrobu klásti.

Však i nás duch času

Ejhle zbudil ze sna –

Vyjevila se nám

Krásná jarní Vesna,

A Slovanský národ

Přišel ku poznání –

Ve měsíci Březnu

Slavil z mrtvých vstání. –

Doba je to krásná,

Když se Vesna jeví,

Když se budí v lesích

První sladké zpěvy; –

Nejsladší však píseň

Je zpěv o volnosti –

Pějem o svobodě

Při dnešní slavnosti!

Zpěv náš jako skřivan

K nebesům se zdvíhej,

Jásavě po širých

Krajích se rozlíhej;

Ve srdcích Moravských

Zpěv náš ozývej se,

Ním jak jarním vánkem

Každé srdce chvěj se! –

Na posvátném místě

Naše noha stojí.

Upomínkou drahou

Srdce nám se kojí:

Zde jsou zříceniny

Sídla královského,

Rumy Velehradu

Velkomoravského.

Zde stál zlatý přestol

Krále Svatopluka,

Zde držela žezlo

Silná jeho ruka. –

A zde Cyril, Metud

Blaho věstovali,

Hlaholem slovanským

Národ k pravdě zvali.

Zde náš svatý Betlém,

Z něhož vyšla spása

Světu Slovanskému – –

Srdce naše jásá;

A zde leží v rumech

I náš Jeruzalem! –

Srdce nám zde puká

Radostí a žalem. – –

Tenkrát nad Moravou

Stála hvězda Slávy!

O jak hrdě znějí

Z oněch časů zprávy. –

Připomínáme si

Onu slavnou dobu –

Blaze nám, že vstává

Opět Sláva z hrobu!

Zase nad Moravou

Hvězda Slávy stojí,

A my dnes slavíme

Krásné jaro dvojí:

Písní oslavujem

Jarní čas přírodní,

A též zvelebujem

Jarní čas národní.

Jaro ve přírodě,

Ovšem zase mine,

Jaro však národní

Nám už nezahyne:

Než se rozloučíme

S dobytou volností,

Dříve položíme

Do hrobu své kosti.

Sláva na Moravě

Už nám nepomine –

Pomiluj ny, Bože,

Velký Hospodine!

Cyrile, Metude,

Za nás orodujte,

Co duchové strážní

Při Moravě stůjte! –