I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,

Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,

by našli jste jej náhodou, vy ducha pouště proste!

Je vládcem pouště přísný duch, jenž spoří vlahou vody,

však fantasií nespoří, při které žízeň roste,

dá očím fatu morganu a srdci žízeň touhy

a lstivým džinům volnost dá, by mátli srdce prosté.

By dovolil vám najíti květ balsamické vůně,

na zprahlých cestách poutníci, za vláhu vody proste,

neb kde se pramen rozlévá, tam oasa též bývá,

kde čistá voda perlí se, tam sytá zeleň roste.

By lidské tváře úsměv též k těm dvé se družil krásám,

vy srdce Bohu pokořte a za úsměv tam proste,

za úsvit přízně na tváři, jímž rozvírá se nitro,

jímž bytost mluví k bytosti, jímž denní světlo roste,

jímž poušť se mění v zahradu a hluš propuká v píseň,

jímž čisté duše živy jsou vždy věřící a prosté!