I. Lady Makbeth.

Když lady Makbeth přišla do podsvětí,

kde kalná Léthé tiché vlny valí,

kde paměť lidí věčné stíny halí,

jak požár byla, který nocí letí.

Zrak její dosud jiskrou vraždy pálí,

a kapky krve v černých vlasů změti

jak rosu v trávě bylo zřít se chvěti,

jak o ně prsty dýku otíraly.

Sám Charon zděsil osudné se ženy,

a duše mrtvých uletly té chvíle

jak roj labutí, dravcem poplašený.

Leč ona rychle k proudu sestoupila,

a noříc v něm své dlouhé ruce, bílé,

s té malé dlaně rudé skvrny myla.