I. Luhem jsem šel zajatý myšlenek mocí,

Luhem jsem šel zajatý myšlenek mocí,

teskliv jsem byl.

Mdlý měsíc zasnouben májové noci

na cestu stříbro mně lil;

půvabný, letní byl to zjev.

Z daleka nesl se ke mně zpěv

národních písní v líbezném davu,

křídly mi tlačil na prsa hlavu,

ve var chtěl přiměti srdce krev! –

Na matku myslil jsem bezděky,

jež při první mé děla písni:

„Dítě, slyš, jinak se život vysní;

opojíš-li se vínem zpěvu,

raní tě závist dýkou hněvu,

a smuten budeš na věky!