I. Má píseň chudá květina

Má píseň chudá květina

z bujného ňader sadu,

vroucího jiskra plamene,

stydnoucí slova v chladu. –

Má píseň tichá ozvěna

hynoucí v šeré dáli,

tichounký nářek ptáčete,

po družce zavzdychá-li.

Což není, Bože, dosti slov,

což není tolik zvuků,

bych děl ti, milá, v horoucím

co chovám srdce tluku?