I. Marje! rci, proč as v oku tvojím

Marje! rci, proč as v oku tvojím

vídám jenom cherubínů nebe?

Vždyť přec přímo vyřkla’s, že jen já ti

v oko padnul – proč v něm nezřím nebe?

Oko moje, milku drahý! nechce

žádným zrcadýlkem lásky býti!

Vezři ve sklo rtuti zasnoubené,

a rci, ješitnost-li z něho svítí?

Já do něho často – často zírám,

vždy však vídám jenom sama sebe!

Hrd jsem příliš nad majetkem tebe –

proto – mne proč tváří? Jáť chci nebe!