I MLÁDÍ

Na bílém oři s vlající hřívou juný ten atlét jak pádí!

Jako dvé pochodní zornice jeho metají plameny hrdé,

krvavý prapor vysokou žerď svou zapustil do pěsti tvrdé,

a kopyt veselá hudba jej provází přes vrchol i pláň. Hurá, Mládí!

Přes modly lotrů a blbečků božské karikatury,

přes mezníky střežených hranic a zákonů plesnivé valy!

Co na tom, že modly jsou ze zlata a bozi se spojili s králi!

Že o život tisíců šlo pro ty mezníky! Že tyrana čelo zná chmury!

Těch krajin netknutých stopou, kde teprve svítá!

Těch orgií vůní a barev, té země, jež z pokladů slita!

Oh, za těmi slunci, pod nimiž nové světy se ladí! –

Dni zanesené blátem obzory své bezútěšně kalí...

Jsou duše umdlené, jež toužebně hledí v dáli.

Jsou močály, jsou tmy...

Leč pochodně jen sem! Hurá, Mládí!