I. Mněl jsem, že to vidím

Mněl jsem, že to vidím

růži prchať s keře,

a to dívka spěje

zrovna v chýžky dvéře.

A já stojím zmaten,

srdce ve mně tluče –

Chtěl bych ji i s chýžkou

vzíti do náruče.

Zanes bych ji do hor

jako v kleci ptáčka –

lásce bych tam učil

svého jedináčka.

Tam bych pootevřel

dvéře chýžky ruče,

a vzal teprv samu

dívku do náruče!