I. My v hospodě sedíme při víně žhavém,

My v hospodě sedíme při víně žhavém,

pravém to tokajském, ohnivém, zdravém.

„Hej, spusťte už, cigáni, divokou notu,

ať můžem k děvčatům pro onu, pro tu!“

Toť dupotu, šumotu, poskoku, tlesku,

okna až třesou se v zářivém lesku,

a cymbál jak zvukotá, housle a basa,

jizbu div nestrhne bujará chasa.

Toť dupotu, šumotu, každý v to výská,

z rudých líc děvčatům černý zrak blýská,

ej, ohnivá očka a živůtek smavý –

divoko stiskají hoši své hlavy.

A v kolo se vrhají, výskot se zvýší,

uhřáté živůtky sotva už dýší,

toť dupotu, šumotu – venku noc tichá,

potají srdce mé pláče a vzdychá.