I. N. R. I. (IV. V těžké chvíli.)

By Karel Scheinpflug

2026-05-02

Dole pevně spalo město. Rysy domů, věží

pod závojem tmavé noci znáti bylo stěží,

jako by tam shluky skalin vyčnívaly z moře.

Široký pruh černých vinic, jenž se táh’ až k hoře,

vinul mu se podél skrání, splýval podél ramen,

podél boků, jako dlouhých, tmavých vlasů pramen.

Jenom tu tam ve tmě ulic zazářilo světlo,

jenom tu tam z nitra jejich hejno zvuků vzletlo.

Jinak nic se nehnulo. Hvězd bledých sporé tlumy

dívaly se na zem shůry, pohříženy v dumy.

A on bděl. Tu na temeni hory, krytém travou,

klečel jako černá socha se zdviženou hlavou,

lokty opřen o balvan a ruce na rtech spjaty,

oči, obrácené k nebi, divným leskem vzňaty.

V duši jeho žhavá, vroucí modlitba se chvěla,

s paprsky těch zářných zraků v širý prostor spěla.

„Bože velký! Bože věčný! Pane nad oblohou!

Aspoň na mžik shlédni na mne, ležím u Tvých nohou!

Nevím ani, co Ti říci, jsem jak v pomatení,

cítím jen, že tonu, hynu, že mi spásy není.

Cítím v duši těžkou bolest, pustý zmatek v hlavě,

před mým zrakem roje stínů tančí mihotavě,

zimnice mi trhá údy, že se všecek třesu,

něco, co se nedá chápat, ve svém nitru nesu.

Tmí se to jak bouřný mrak, jenž zhltne nebe jasné,

hned to ohněm blesku vzplane, hned zas nocí hasne,

zní to jako skřeky supů, jako chechtot blázna,

vyráží to na mne ze tmy, vystupuje z prázdna,

se země to na mne vstává, padá na mne shůry –

výkřik bolu, šero strachu, zoufalosti chmury!

Bože věčný! Ať jdu kam jdu, všude vidím, všude

hrozný onen obraz hořet v barvě krve rudé...

Darmo oči zavírám a zastírám je dlaní,

on i hmotou proniká, já vidím jej i za ní;

darmo v modlitbě se hroužím v tiché, jasné nebe,

darmo zoufale se chytám víry svojí v Tebe,

darmo prosím, bys dal vstáti dřívější mé síle,

darmo vzpomínám si svého vznešeného cíle –

zřím jej stále, on jest všude, kolem mne i ve mně,

on mi zatemňuje světlo, on mi svítí v temně...

Vidím jej, a hlava má se těžce k zemi sklání,

vidím jej, a chladná krůpěj splývá po mé skráni,

nohy pode mnou se chvějí, mdlobou sotva stojím.

Bože! Pane! Otče! Otče! Já se bojím, bojím!

Bože dobrý! Ty víš sám, že bez povzdechu, s klidem

všecko, co jsem měl, čím žil, že vše jsem rozdal lidem:

že jsem dal jim mládí své i touhy jeho všecky,

blaho, kterým hřeje náruč ženy, úsměv dětský,

že jsem dal jim vši svou práci do západu z jitra,

že jsem dal jim všechen cit i světlo svého nitra,

každý srdce svého tep, jenž zazvonil mi v ňadrech.

Nemám ani domova, jdu světem, tulák v hadrech,

nevím, co jíst budu zítra, kde si najdu lože...

Co jsem prožil za ta léta, jenom Ty víš, Bože!

Jak v nich dlouhy chvíle trudu, úsměvy jak krátky!

Nuže, vše to dal jsem rád a nežádám nic zpátky.

Zbylo-li mi ještě něco, vše Ti k nohám kladu!

A chci dále pracovat jak dosud, do úpadu,

dál chci kráčet odhodlaně svahem bídy srázným,

dál chci vléci se tím žitím všeho štěstí prázdným;

jenom o jedno Tě prosím: nech mne ještě žíti!

Tuším černou peruť smrti nad sebou se chvíti,

a to tušení mne leká, poráží a drtí.

Pane, nedávej mne ještě v černé spáry Smrti!

Ach, vždyť ještě nenadešla vítězství mi chvíle,

vždyť jsem ještě tolik vzdálen životního cíle –

kdybys dnes mi vstoupit kázal v říši Smrti temnou,

celé moje pracné dílo zhynulo by se mnou...

Bože přísný! Je-li však Tvé rozhodnutí jiné,

mám-li snad již zítra klesnout v kraje Smrti stinné,

nuže staň se, všemohoucí jak Tvá kyne ruka.

Jen, ó Bože, smilování! ušetř mi ta muka!

Nedopouštěj, by se splnil onen obraz děsný,

jenž mne následuje všude, v modlitby i ve sny,

onen obraz plný hrůzy, stonů, krve nachu,

před nímž duše má se svíjí ve horečném strachu,

před nímž mysl moje temnem šílenství jest jata!

Nedopouštěj, abych zemřel tvrdou rukou kata!!

Bože, rozpomeň se na mne, posilni mne v hoři,

dej zas v chaosu mé duše naděje vzplát zoři,

odpověz mi, žes mne slyšel a že budeš se mnou,

promluv, třeba hvězdou, jež by nocí tryskla temnou,

třeba vánkem, jenž by zchladil palčivosť mých skrání.

Odpověz, ach, odpověz mi, Pane, smilování!“

Umlk’. Okem plným touhy hleděl do daleka.

Odpoví On? Skane hvězda? Hne se větru řeka?