I. Na pláni choré stromy ční,

Na pláni choré stromy ční,

ač jinde všecko v květu.

Oblaka černá, smuteční

s vysoka klnou světu.

Chtěla by bíti sběsile

do kraje svými blesky –

V trní i lilje ztepilé,

jež tají svoje stesky. –

Je mrtva pláň. Je dusný klid.

A v duši všecko mrazí –

Oblaka černá chtěla bít

a zvolna v dál se plazí...