I. NEPORAŽENÝ.

Ty věci naivní, ty věci směšné,

jak krásné jsou!

A jak je krásný blud, když lze jím chápat,

jak krásná cesta, třeba lze jen tápat

beze hvězd noční tmou!

A jak je krásný sen, jímž nitro hoří

v mráz, sníh a led.

Nezhynem’ v poušti, neutonem’ v moři,

nás nepřesvědčí ani nepokoří

šedivý svět.

Ty věci naivní, ty věci směšné...

ale jen vám.

Oh, neřeknete: „Zmoudřel. Přišel do let.“

Vždy bude něco těšit, něco bolet.

Vždy něco dám.

A jestli poražen, tož nebudu přec k smutku

mít příčinu.

A jestli padnu, padnu vždycky na štít.

Nebudu čelo nad svým bludem vraštit.

Jen zahynu.