I. Oblaků zlatý roj

Oblaků zlatý roj

v jeden spěch, v jeden chvat

Valašskou krajinu

chodí si namlouvat.

Žebrají o lásku,

žebrají o milosť,

v kadeř jí vplétají

zářivý perel skvost.

Po líčku rozvitém

hebounce hladí ji,

jak roje motýlů

nádhernou liliji.

Na sněžné peruti

nebem ji chtějí nést

po dráze sluneční

do říše jasných hvězd.

Ona však netouží

ze klína matčina,

pranic ji nevábí

hvězdnatá cizina.

V těsném hor objetí

blaženě spočívá,

oblačným námluvám

jenom se usmívá.

Líbána, hejčkána

májovým sluníčkem

a Bečvou stříbrnou –

dává všem košíčkem.