I. Odpusť mi, pěvče přesladko mluvící,

Odpusť mi, pěvče přesladko mluvící,

Že zpěvy mé se darmo odvahami

Tak šveholiť pokouší zádumkami,

Jak cit tvůj stonal v písni čarně znící.

Jak svaté rty tvé v míře šveholící

Sluch kouzlívaly svými libohrami,

Když harmonie srdce hlubinami

Zachvěly k písni lásku velebící:

Tak žádná ústa více nezapějí;

Neb Músa vdechla tobě jedinému

V mohútná ňadra citův mluvu svatou.

Když podobným se slovem mé rty chvějí:

Nakloň se volně ke mně odvážnému,

Jenž v ochranu tvou vzdávám snahu vzňatou!