I. Ona tak tajně trpěla,

Ona tak tajně trpěla,

tak bledá byla její tvář,

slza se chvěla na líci,

a z oka zírá hoře zář.

Ret zkřivil plachý úsměšek,

ač srdce hořem zmíralo,

tok slzí oko zdrželo

a smutně před se zíralo.

Své štěstí klesat viděla,

své blaho, žití umírat –

jak vždy jen tiše mlčela

a smutnou píseň počla hrát.

Svou hrála sobě minulost,

vzpomínky v zjevu útěšném;

bol zrcadlil se ve oku, –

okřála ve snu potěšném.