I. Osobní.

Můj milý, dobrý pane Rohane!

Tož přece někdo časem povstane,

jemuž se – až tak na některé chyby –

konečně všechno v našich Čechách líbí?

Hle, hubujete na mé „Konfese“ –

(má láska se k nim také nenese,

než Osud mě už na vždy s nimi spletl)

však, chudáku můj, proč pak jste je četl!

Dál zlobíte se, že je Tůma pes –

žel, musím vám tak tvrdit zase dnes.

Pak mně s Herbenem mělo by se zlíbit

si na potkání nejmíň chrupy vybít.

A prohlásit, jak vám se asi zdá,

že Masaryk je nicka nicotná –

v tom všem se nedá pomoci vám sice,

však buďte rád, že neschází vám více.

Na zimu uhlím opatřte svůj dům

a držte Konopišťským zbrojnošům

dál palec svůj! A na své hrdé výši

nečtěte vše, co pošetilci píší!