I. Ozvěna Česká.

Jak když mine zima trvanlivá,

I když na zemi se uhostí

Vesna, všechněm tvorům přívětivá

Pěstounka i luk i polností,

Tak ta nevěsta nás potěšila,

Kteráž císaři se zasnoubila.

Od hor Krkonošských do Moravy,

Od Dunaje po všech končinách,

Kdež teď pod stejnými omlad’ právy

Národ oslavený v dějinách:

Hrady, města, vesnické pak stánky

Nové naplnily radovánky!

Sláva, i zas sláva! ozývá se,

Kdežto slovanský je slyšet hlas,

Neb se nad námi skví v nové kráse

Se dvou jasných sluncí jarní čas,

Jenžto v rolnících tu víru městí,

Že nám Bůh dá úrodu a štěstí!

Hleďme na královskou naši Prahu,

Jak se ona celá raduje,

Že teď k manželskému kráčí blahu

Král, Jejž národ věrný miluje,

Slavná Praha, hlava české vlasti,

Krále jarého se těší slasti.

Dlouho tedy i mocný Bůh ať chrání

Františka i dobrou Alžbětu,

Aby jejich šťastné panování

Pomáhalo vlasti k rozkvětu,

Aby řeč i věrnost české země

Po nás zachovalo naše plémě!