I. Park uzavřen jest zrezavělou mříží,

Park uzavřen jest zrezavělou mříží,

mech pokryl nohy lvům, jenž na zápraží

se mračí přísně, jakby stáli k stráži;

ku slepým oknům stromů houšť se níží.

Dav hnědých srn se z dálky k vratům blíží,

tu naslouchá, tu hlavy v kotouč sráží;

pták hnízdo má pod Herkulovou páží,

jež umdlévá juž pod balkonu tíží.

Svit slunce časem zbloudí do javorů,

po stěnách, dlažbě honí stíny spěchem,

až sklouzne v mělký bassin po mramoru.

A ňadra nymfy, která nad ním klečí,

jak pozlatí, se zdají chvěti vzdechem...

Ó minulosti! rozumím tvé řeči!