I. Pod obraz J. A. Komenského.

Dva dlouhé smutné věky plíseň tkvěla

tvých na myšlenkách, vzácný veleduchu!

Zvuk hlasu tvého utuch’ v světa ruchu

a na tvém jménu kletba doby lpěla.

V plamenech svárů has’ lesk tvého čela

a řinkot zbraní doléhal jen k sluchu,

kdy lidskosť vadla v mrtvol hnusném puchu

a zevšad robství hlubá propasť zela.

To byla hrůzná vlasti naší doba.

Leč světlo tvé a tvého ducha síla

z pout vyprostila bludů mdlého roba.

Ze hluku zbraní, ubíjení, pýchy

se osvěta a pravda vynořila

jak Mesiáš na člověčenstva hříchy.