I. Polák vezdy je opásán,

Polák vezdy je opásán,

Rytíř s mečem v ruce,

Kde zní trouba, kde hřmí dělo,

Tam pospíchá prudce.

Polská chrabrost světu známá,

V Uhrách též se leskne –

V hluku bitev tam se kochá

Polské srdce teskné.

Jako bludné světlo zde tam

Vůdce Bem se jeví –

Kde je právě – a kde není –

O tom nikdo neví.

Avšak jako z čista jasna

Blesky jedou na zem –

Zde a v okamžení jinde

Pružný Bem je rázem.

Mladý, krásný Woroniecki

Vede bratry k boji –

Neví, jaká přenešťastná

Hvězda nad ním stojí.

O kýžby ho na bojišti

Rána dorazila – –

Matko, matko, proč jsi svého

Syna porodila!

A Dembinski jako orel

Dálnou kořist slídí –

Pokojně a s vážným okem

Hru válečnou řídí.

A legionisté Polští

V bitvách všude v čele! –

O jak je to Polské plémě

Nešťastné a smělé!