I. Politická píseň, ošklivá je píseň,

Politická píseň, ošklivá je píseň,

ale ošklivější stokrát politika,

která jako slizká, zelenavá plíseň

do masa a kostí podloudně nám vniká.

Od zelených stolků, z ministerských síní,

ze shrbených fraků podloudně se plíží,

rozkládá nám krev a mrzáky z nás činí

ve městech i na vsích, na statku i v chýži.

Jako syrup má být úsměv naší tváře,

z vosku čiperného naše energie,

aby panský lokaj milostivě záře

mohl poplácati sehnuté nám šíje.

Šíje poplácati, pánu vyříditi,

že jsme dnes už zcela slušnou společností,

že se dokonce nám může předhoditi

pár těch vedle zbylých, ohlodaných kostí...

Politická píseň, ošklivá je píseň,

ale někdy na rty slétne náhle sama,

když tě k zadušení teskná škrtí tíseň,

a vše zdá se na vždy mizet pod rukama...