I. Portrét ženiny matky.

Znám obraz její jako dívčiny:

Vlas její v kroužkách po skráních se vije,

jí v očích tmí se vábné hlubiny,

a sněhem svítí bílá její šíje.

Čas s hlavy té vzal žold už povinný –

než teď v ní cosi vznešeného žije:

má hrdý výraz oné rytiny,

z níž zírá na tě Marje Terezie.

Z těch vážných očí pohled proletí

tvé nitro, že se musíš zachvěti,

však při tom zříš v nich dávné kouzlo plát,

a když ti shora kmitne šedý vlas,

tu plaše mníš, že Její Majestát

se ráčil teď dát napudrovat as...