I. Před pohanským soudem.

Jat byl mládeneček. „Zapři Krista!

Šťastným učiníš se dozajista;

my tě ve všem opatříme stkvěle!“ –

Tak ho sudí přemlouvali vřele.

On jim na to: „Mluvte si, co chcete;

ničím ku zrádě mne nepohnete,

víra má jest pevna, stála, čista.

Slyšte! já jsem vyznavačem Krista!

Usmrťte mne! Tělo jen se zmaří –

však již olej na kotli se vaří!

Hoďte si mne třeba mezi štíry;

dosť mám síly; nezapru své víry!“ –

Vržen do kotle, v němž olej syčel. –

Nemyslete, že snad úpěl, křičel;

svatě skonal, modlící se za ty,

již mu byli pochopy a katy.