I. Přilítlo jaro z daleka

Přilítlo jaro z daleka

a všude plno touhy,

vše tlačilo se k slunci ven,

že snilo sen tak dlouhý.

Vylítly z hnízda pěnkavy

a drobné děti z chýše,

a pestré kvítí na lukách

přesladkou vůni dýše.

Z větví se lístek tlačí ven,

a ptáčkům z hrdla hlásky,

a v ňadrech v srdci mlaďounkém

tam klíčí poupě lásky.