I. První láska.

Když miloval jsem – dávno tomu –

tím prvým lásky zápalem,

mně stačilo zřít hřeben domu,

neb v okně jejím záclon lem,

já stávával jsem v zanícení

nad její v písku šlépějí,

mne uvádělo v rozechvění,

když s matkou svou šla alejí,

já zbožňoval blankytné šaty,

v nichž chodívala v síně škol,

a blahem plnil rozepjatý

mne světlý její parasol...

Pak miloval jsem během roků

– jak čas to nese měňavý –

žár polibků a plamen v oku

a leposť štíhlé postavy –

však čas ten přešel... z bouří, rejů

jsem vyšel s trpkým zoufáním,

dnes citům těm se jenom směju

tím smíchem hořkým, profánním –

však kol té dětské lásky čistá

a svatá plá tak po dnes zář –

že s citem zbožným, atheista,

poklekám její před oltář...