I. (Rozmarná serenada.)

V bronzovém živůtku babka

s kaštanu v rozkvětu

jak těžká dešťová kapka

v svém hravém přeletu

vrazila tobě do oken –

Ó sen!

Co já jsem dole stál

a hrál

a brousil sobě vtip,

oč na tom ta babka jest líp?

A od země kalíšek malý,

svlačcový, rosný květ,

tak v šplhání výš byl stálý,

na římsu až si sed’

a kýval na tě do oken –

Ó sen!

Co já jsem dole stál

a hrál

a brousil sobě vtip,

oč na tom ten zvonek jest líp?

A hvězda s vysoka nebe

nejlepší našla část,

zřít bude celou noc tebe –

Ó radost, ó slast,

se dívat na tebe do oken!

Ó sen!

Co já jsem dole stál

a hrál

a brousil sobě vtip,

oč na tom ta hvězda jest líp?