I. Rozmilý tatíčku!

Do noci od rána

hlava Tvá skloněna –

stará se do únavy.

Klidu si nepřeješ,

šťastny nás zříti chceš,

tatíčku přelaskavý!

Jak se Ti odměnit,

jak dík Ti vyslovit

za všecku dobrotu Tvou?

Co jenom, co Ti dám?

Děcko jsem – víc nemám,

upřímnou lásku jen svou.

Až budu dospělý,

tatíčku rozmilý,

práce Tě zbaví má dlaň,

abys žil ve štěstí,

bez těžkých starostí.

Bůh mi Tě dlouho jen chraň!