I ŠEŘÍK ODKVETL...

I šeřík odkvetl, pivoně shasly rudé

– já tak se těšil na ně!

A podzim bude,

zas truchlá zima přijde nečekaně.

To byla chvíle jen, kdy nádherou tou zkvetly –

a celou zimu dlouhou

na div ten světlý

jak čekal’s v duši s nedočkavou touhou!

A přijde zázrak ten, jímž jaro vždy se krášlí,

tak sladký, luzný, smavý, –

ó, vzpomínáš-li,

co zatím jar těch přešlo kolem hlavy!

I tys měl jaro své, tak plné snů a kouzla,

i tys byl šťasten chvíli – –

Jak, slza sklouzla

ti po tváři? A čelo tvé se chýlí?

To vše tak dávno už, tak příliš dávno, běda,

že pravdou to snad není.

Vzpomínka bledá

jen zůstala a marné rozželení.

To bylo jaro tvé, kdy v duši růže kvetly, –

ó, kouzla neskonalá,

ó, zázrak světlý,

kdy láska svatým kouzlem duši jala.

Ó, dobo zázraků, kdy vše tak nové, divné,

kdy růže sladčej voní,

kdy kvítek živne

a vypráví, tak sladce mluví o ní.

A první láska tvá, tak přišla jako divem,

jejž člověk ve snu tuší,

žár v oku snivém,

tak přišla a tak zjasnila ti duši.

Jak světlé zjevení, tak neskonale milá,

tak sladká, tichá, něžná

se objevila

královna snů tvých, bohyně a kněžna.

Ó, dobo zázraků, kdy první její řádky

ti rajskou byly řečí,

a slůvko, pozdrav krátký –

kde v světě bohatství je ceny větší?

Ó, dobo zázraků, ten srdcí svazek úzký,

to sladké chvění krve,

ty drahé schůzky,

a políbení opojné, to prvé...

To těšil ještě květ z té drahé ruky bílé –

jak všecko hyne!

Ó, žal té chvíle –

my v prsou tenkrát měli srdce jiné!

Ó, škoda nastokrát, my byli jiní, mladší, –

to bylo dávno, kdysi,

kdy k štěstí stačí

květ, jejž v zachvění ruce podaly si...

To bylo jaro tvé, jež láskou život krášlí –

je dávno, dávno tomu.

Ó, vzpomínáš-li,

požalovat bys chtěl, – a není komu.

Již sotva vzpomeneš, co přišlo za tou vesnou,

v to žití jednotvárné

jak zvolna klesnou

tvé všecky sny – a hle, tak člověk stárne.

Vzpomene, zachví se – a znovu vzpomene si:

žár léta trudný vzrůstal,

vše zašlo kdesi

v těch bouřích zlých – sám v životě jsi zůstal.

Zrak zvedneš – ano, sám... Kdes na dně v srdci pálí

tvá nedosněná touha.

Jde podzim z dáli

a zima bude, truchlivá a dlouhá...