I SKÁLY BÁSNÍ.

Prachovské ční k nebi šedé stěny

smaragdovým hájem zastíněny,

dívám se k nim vzhůru do jasna,

a co zřím, toť báseň překrásná.

Divné báje nad roklemi vanou –

vítám je v svou mysl rozervanou,

naslouchám, co zní to do jasna...

a to šumí báseň překrásná.

Cítím v srdci hlodat staré boly,

slza mží jak rosa na topoly,

ale z chmur se vznáším do jasna,

a co cítím – báseň překrásná.

Nezpomínám; doba s vánkem míjí,

dýšu přírodě a poesii,

v rozkochání zírám do jasna,

a co žiju – báseň překrásná.