I. Škoda lásky, milování,

Škoda lásky, milování,

škoda mládí dob,

vrba smutně větve skláni

nad milenčin hrob.

Cestička, jíž v dobách lásky

zvonil milčin smích,

a kde slavík lkal své zkazky,

mizí v závějích...

Kam as ona cesta vede,

kterou zavál sníh? –

ke zdi – za níž dítě bledé

spí jak v lilijích...