I. Slavně, jaře, bujně pozachvějte,

Slavně, jaře, bujně pozachvějte,

lyry mé se struny radostné,

umlkněte, tóny žalostné,

bratru k slávě v souzvuk pozapějte.

Útroby tlukoucí, klid svůj mějte,

zvučte světu zvěsty blahostné,

brat mi zkojil srdce milostné;

duše chladné, s dráhy mé již spějte!

Neprosím se vás o almužnu té lásky,

nebudu vám kazit plesy vaše lkáním;

žebrák nepokazí vábné vám procházky.

Nechvěje se více srdcí vašich ledem,

chvěje se již blahým lásky pousmáním,

povrhuje sladkým útrob vašich jedem.